Obraty a přesahy 6.

Příští rok bude mít Oskary ověnčený film Apollo 13 režiséra Rona Howarda třicátiny, takže je jen o rok mladší než Forest Gump, který má kulatiny letos. A i v Apollu, podobně jako ve Forestovi, se na scéně setkávají dva moji oblíbenci, Tom Hanks a Gary Sinise (ve F.G. coby skvělý poručík Dan).  Zde Hanks v roli velitele letu Jima Lovella a Sinise jako Thomas Mattingly, jeden z původních tří členů posádky Apolla 13. 'Původních' proto, že totiž musel podstoupit své místo náhradníkovi; v jeho rodině někdo onemocněl zarděnkami. Mattingly však následně sehrál jednu z klíčových rolí v úsilí pozemského personálu dostat posádku umírající kosmické lodi živou zpět na Zemi.

Film ve svém příběhu nabízí víceméně rekonstrukci skutečné události z roku 1970, kdy se již třetí výprava pozemšťanů měla osobně dotknout Měsíce. Z důvodu vážného poškození servisního modulu kosmické lodi během cesty, kdy došlo k výbuchu jedné z kyslíkových nádrží a následnému úniku životně důležitého plynu do vesmírného prostoru, musel být radikálně změněn plán cesty. Muži ve vesmíru, pozemský personál letového programu, rodiny astronautů, veřejnost, média, vládní kruhy... ti všichni událost nějak prožívali a nějak se k ní stavěli. A to film pěkně vykresluje. Kromě historických faktů zachycuje i psychologickou rovinu ve vzájemných vztazích jednotlivých postav a postoje, které měli v té které fázi události různí lidé.

V ukázce uvádím jednak dvě krátké scény, tak nějak 'ze zákulisí'; první zobrazuje manželku Jima Lovella, která nehodlá dovolit TV štábu, aby si postavil u nich před domem na zahradě svoji aparaturu; když totiž vše šlo hladce, TV neodvysílala plánovaný přímý přenos z kosmu...když však nastalo drama, mohli se přetrhnout. Klasika. Druhá ukázka: Lovellova matka, stará paní, na kterou již doléhaly nekonfortnosti pozdního věku, utěšuje svou vystrašenou vnučku a ujišťuje ji, že kdyby pračka mohla létat, její syn by s ní dokázal přistát :-).

Klidně bych řekl - dvě ukázky 'žen víry'. Když zde zmiňuji víru, nemyslím tím víru vázanou na nějakou náboženskou nauku, ale ve smyslu obecném. Ale jak vysvětluje právě jeden posvátný text - pokud jde o víru, jde o jistotu v něčem, k čemu míří naše naděje, přesvědčenost o věcech, ke kterým se nemohou vztáhnout naše smysly. Mimochodem - považuji to za fenomén ne příliš prozkoumaný z pozice vědy, nicméně lidstvem v té či oné míře hojně užívaný, a to často nevědomě. 

Třetí ukázkou je pak scénka z řídícího střediska letu. Během napjaté situace, kdy se loď blíží k nebezpečné fázi letu, totiž k průletu atmosférou, Gene Kranz (ředitel letu) zaslechne za sebou rozhovor dvou mužů; tiskového mluvčího Henryho a ředitele celého NASA. Oba muži vedou silně skeptickou řeč. Kranz se k nim otočí a slušně a striktně jejich "vklad" vykáže pryč. Trochu mi to připomíná, jak v jednom biblickém příběhu Jashua vyhodil pár skeptiků z místnosti, kde se měla stát mimořádná dobrá věc.

Těch 'lidí víry', i díky kterým to nakonec dobře dopadlo, je ostatně ve filmu zobrazeno docela dost. 

 Videoukázky:

https://youtu.be/P2O5i1SEsxc

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

 

Realita:

 

 Holub

 

Nedávno jsem vyhlédl z oka pokoje dolů do zatrvaněného dvora a pozoroval chvíli hejno holubů, kteří ťapkali po zemi kolem dokola mladého stromku a tu a tam sezobli nějaký drobek nebo semínko, které po cestě uviděli. Holubi, bylo jich tak asi deset, dovedně a ochotně proplétali nepravidelné trajektorie svého hledání. Trochu mi to připomnělo jistý záběr z široké indické silnice, kde obdobným způsobem mezi sebou kličkovaly různé dopravní prostředky v několika směrech tam i zpět. Občas to některé holuby přestalo zajímat a odlétli či odkráčeli jinam a nebo naopak pár přibylo, když zaregistrovali, že se tam děje něco hodného jejich účasti.
Mezi těmito všemi ptáky však vynikal svým odlišným chováním jeden jediný. Pravda, byl o kapku větší, než ostatní, což nejspíš mohlo mít na jeho přístup k životu určitý vliv. Jak jsem během krátké chvíle shledal, tento boubelatý pták, vlastně nedělal nic jiného, než že se snažil zahnat všechny ostatní pryč z onoho prostoru nadějného naleziště potravy. A prováděl to vpravdě agresivně: sekal zobákem po každém příbuzném, který se mu vyskytl nablízku, strašil druhé tak, že se na ně zhurta "rozběhl", vytláčel je svým tělem nejen o kousek stranou, ale tu a tam předvedl výkon hodný zápasníka sumó, kdy doslova hrnul před sebou potenciálního užírače "jeho" potravy doslova několik metrů úplně bokem. Vlastně jsem něco takového viděl poprvé v životě. Největší nesmyslnost však volala z toho faktu, že zatímco se tento týpek zabýval nepřetržitě odháněním těch, co mu vadili, a občas, opravdu občas klovl nérvozně do něčeho, co zahlédl během honičky, všichni ostatní z nepronásledovaných holubů kroužili svorně kolem a zobali, co jejich hrdlo ráčilo a nalezeno bylo. Vlastně mi ho bylo trochu líto, jak se sám okrádal o své užitečné.
A tak jsem si pak pomyslel něco o bajkách a těžko-poučitelnosti lidského pokolení.

 

Obraty a přesahy 5. 

 

 

Dnes bych chtěl v rámci série Obraty a přesahy sdílet pár myšlenek, které se vztahují k filmu "Exodus: Bohové a králové". Letos to je 10 let, co režisér Ridley Scott představil publiku tento zhruba dvě a půl hodinový monument. Biblický příběh Mojžíše a vyjití národa Izraelitů z otroctví v Egyptě nejspíš většina lidí zná. Tvůrci filmu v rámci "umělecké licence" předlohu dokreslili poměrně volně, nicméně esence příběhu je v mých očích zachována a je silná. Mojžíš, kterého mistrně ztvárnil Christian Bale je vyobrazen jako vrchní generál egyptské armády, moudrý a čestný muž, skvělý bojovník, ctěný svými vojáky. No a tak se také celý film vine dost "akčním" stylem; když jsem si dával již několikátou reprízu, mnohé pasáže jsem raději přeskakoval, protože toho násilí je už dost kolem reálně, tak proč se tím krmit ještě "přes kultůru, že...".
Toto filmové dílo nepostrádá mnoho velkolepých scén, početný komparz, úžasné přírodní scenérie, ale i mnohé silné "komorní scény", vykreslující lidské charaktery, vztahy a pokládající nadčasové otázky. Nevím, jestli to již někde někdo použil, ale ono zpodobnění Boha (nebo chcete li Božího posla) malým chlapcem mi přijde originální a líbí se mi.
Ve video ukázkách uvádím výběr tří scén, z těch, které považuji za "přesahové":

1. Mojžíš odchází od své midjánské rodiny zpět do Egypta, aby naplnil své poslání; při loučení se synem Geršomem mu říká, že se vrátí, ale ten v rozpacích a pochybnostech nesouhlasně mlčí. Mojžíš mu nevyčítá nedůvěru, ale chválí jej naopak za přímý a pravdivý postoj.

2. Po dramatickém přechodu moře sedí Mojžíš s Jozuem na pobřeží a M. mu svěřuje své starosti - dokud utíkáme, dokud všichni cítíme vnější ohrožení, je mezi námi určitá svornost, jednota i ochota. Ale je nás hodně - a až nám nastanou lepší časy, nepřítel nebude tak zjevný, co pak?! Jaké budou naše vztahy?!

3. Mojžíš a "chlapec Bůh" mají spolu v jeskyni na Sinaji čajový dýchánek, M. vyrývá dlátem do kamenné desky pokyny pro život Izraelitů a Bůh mu říká, že si všiml, že s ním M. vždy nesouhlasí; a že jestli je to tak i nyní, měl by "odložit kladivo".
Třetí ukázka se pak trochu protáhne až do blízké závěrečné scény filmu, která ostatně v sobě také nese potenciál něco říct.

 

Videoukázky