Jak šla kytka spinkat

U nás na dvorku máme takovou minizahrádku a na ní roste také několik dýní. Znalci rostlinné říše odpustí, nebude to žádné odborné pojednání. A my těm dýním souhrnem říkáme Adéla; to podle té masožravky v téměř stejnojmenném filmu. Podobně jako tamta ve filmu je i ta naše taková roztahovačná a vlezlá a poněkud nevyzpytatelná. A také se všeho chytá, ta naše tedy. Má taková chapadélka, kterýma kouká po okolí, kde že by se něčeho přidržela. A tak se chytne všeho, co jí přijde do cesty. Loni na podzim nám posloužila i jako potrava ve formě několika menších dýních plodů. Ale snad největším dárečkem jsou její pastelově žluté a zlatavé květy. 
Těch menších má aktuálně hodně, ale několik je velikých skoro jako takové ty obrovské trouby od velmi-retro-gramofónů. No ne až tak, ale ty největší v maximálním rozpětí tak 10 až 15 čísel mají. Nádhera. Některé, spíš ty menší, koukají kolem skoro celý den. Ale největší, ty se rozvinou někdy brzo ráno (se mi ještě nepodařilo zjistit přesněji :-)) a potom, až se jich začne moc dotýkat přímé slunce, 
začnou se po-ma-lin-ku zavírat, jako že už půjdou spát. To jim trvá klidně dvě hodiny a další podobný čas se pak hodně zakroutí ve více směrech, že to vypadá, že se chtějí nějak zasukovat.
Přijde mi, že snad rozkvetou jen jednou...asi se budu muset zeptat jedné šikovné a vzdělané zahradnice, bych se v tom lépe orientoval.
Mně se na tom líbí také to, že ty rostliny žijí v úplně jiném časovém měřítku. Řekl bych dokonce, že v tom mají moje sympatie.
Na níže uvedeném linku můžete shlédnou i krátké video...jak jsem jim hrál ukolébavku...jak si včelka nenasytka pochvalovala úlovek...a jak šly květy spát. Takže to má i nějaký zvuk.

https://youtu.be/ob-p7v_AsJs?feature=shared